|
 Jiří Sozanský / Skelety
• 10. června – 19. září 2010
Na výstavě pro Museum Kampa Jiří Sozanský vyjadřuje v sérii bronzových modelů či rekonstruovaných starších objektů svůj pohled na některé důležité události našich novodobých dějin. Zabývá se v nich, jako ostatně v celém svém díle, určitými mezními okamžiky. Inspiruje se zrůdností totalitních zřízení, inscenovaných politických procesů, které u nás probíhaly v padesátých letech, kdy se až obludně zdeformovaly vztahy mezi lidmi. Zvlášť podrobně si prostudoval materiály k nemilosrdnému soudu s Dr. Miladou Horákovou. Nejdříve se domníval, že jde o promyšlenou ďábelskou hru, kde měl každý svou přesně danou roli. Ale pak si uvědomil, že tvůrci tohoto amorální-ho procesu byli sotva průměrní lidé s omezenými vyjadřovacími schopnostmi. Autor se však zabývá především monstrózními mechanismy samotného systému, nikoliv jeho oběťmi. V ostatních plastikách či jejich rekonstrukcích se inspiruje dalšími okamžiky, které měly a dosud mají silný vliv na celkový vývoj naší společnosti. Jde o významné činy, již desítky let formující náš způsob myšlení. K nim patří především upálení Jana Palacha a Jana Zajíce, kteří tímto krajním řešením protestovali proti okupaci a následnému prohloubení totalitního režimu. Samozřejmě jde i o Pražské jaro, které přineslo naději a naznačilo, že by snad přece jen mohlo dojít k propojení socialismu s demokratickými principy. Pak však Sozanský ostře reaguje i na pochmurnou atmosféru tzv. normalizace následující po sovětské okupaci, která naopak znamenala konec nadějí pro všechny slušné lidi. Tato situace je stavěla před zásadní životní rozhodnutí. Mnozí se stáhli do ústraní a smířili se s tím, že budou muset opustit svůj obor nebo že výsledky své práce nebudou moci veřejně prezentovat. Další volili emigraci, aby se osvobodili od nesvobody, která zcela ovládla tehdejší Československo na příštích dvacet let. Často však byly jejich osudy až tragické, protože z nejrůznějších důvodů nemohli pokračovat v umělecké nebo vědecké práci. Někteří se nedokázali přizpůsobit novému prostředí, mnohdy ztratili tvůrčí potenci, která do té doby přirozeně vycházela z jejich kořenů a síly tradic spojených se zemí, kde se narodili a kde vyrůstali. Jiří Sozanský vytváří technicky složitá a přitom výrazově silná bronzová sousoší, ze kterých čiší bezvýchodnost zmíněných období a s nimi spojených událostí. Torza figur tvoří zvláštní kontrast k ponurým architektonickým konstrukcím. Zřejmá je autorova reakce na pompéznost totalitních režimů, které vždy přinášejí cosi nezdravého a nenormálního do vztahů mezi lidmi. Výstava působí aktuálně. Připomíná totiž, že proti manipulaci s lidským myšlením se musí bojovat i v dobách demokracie, aby nemohlo dojít k jejímu narušení či zničení. Politická angažovanost či kritický postoj k negativně působícím situacím a událostem v současném světě spojuje Sozanského s významnou skupinou mladých umělců, kteří rovněž ostře reagují na drsnost, bezohlednost a hloupost spojenou s krátkozrakostí a nezájmem o další vývoj přírody, našeho prostředí i celé civilizace. Tak se stále znovu přesvědčujeme, že umění nemůže v rozhodujících chvílích stát stranou toho, co se ve společnosti děje. Že není jeho jediným úkolem se soustřeďovat na krásnou a harmonickou formu, ale i na groteskní či tragické stránky života. Jiří Machalický |
||||||||||
|
Pro Jiřího Sozanského je typické, že důrazně reaguje na vývoj ve společnosti a na politické proměny. Přitahují ho tragické okamžiky historie, ať už k nim dochází u nás nebo kdekoliv jinde na světě. Snaží se pochopit a umělecky ztvárnit jejich podstatu, přijít na jejich příčiny a také proti nim svým dílem působit. Do jeho práce se často promítají válečné události či tragická politická rozhodnutí, která přinášejí utrpení tisícům lidí nebo dokonce celým národům. Stačí vzpomenout na jeho performance a instalace v kdysi nádherném historickém městě Most, srovnaném komunistickým režimem se zemí kvůli značně pochybné těžbě hnědého uhlí. Nebo na jeho tvorbu reagující na válku mezi národy bývalé Jugoslávie, která zapříčinila nezměrné lidské i materiální ztráty. A také na ruské gulagy, kde zahynuly desítky až stovky tisíc nevinných lidí, kde skončila i řada vynikajících osobností, které se odvážily odporu proti zrůdné sovětské politice. Inspirují ho přelomové okamžiky, kdy se hroutí či ustavují nové režimy, kdy se zásadně mění situace. Zajímá ho, jaké důsledky některé události přinášejí, jak často negativně ovlivňují život na desítky let dopředu.
 |
  |
