"Soubor obrazů Včerejší procházka vypráví o krajině v mé mysli. Snažím se využít rozdílných cest jak popsat krajiny, které jsem viděla a které zůstaly v mé mysli. Můj obraz je mým dojmem z místa, na kterém jsem byla, pohledem kterým jsem se dívala, příběhem který se mi stal. Dojmem mého uceleného já, který odráží můj život, myšlení a hluboký vhled dovnitř sebe sama."
Yi Jou Chuang přijela z Taiwanu do Čech v únoru minulého roku. Pochopit diametrálně odlišnou kulturu a jazyk pro ni bylo zpočátku obtížné. Snažila se proto využít svých pocitů, aby věcem které se kolem ní děly lépe porozuměla. Do svého “životního souboru” shromažďovala během roku stále více dojmů a na konci svého ročního pobytu v České republice se rozhodla tolik rozdílný rok svého života umělecky zaznamenat. Ve svých malbách vytvořila kostky nebo kruhy, tvarově podobné truhle s pokladem, jakou měla v dětství. Balí tím své vzpomínky do jakýchsi balíčků. Ty však nejsou pouze dojmy, které nasbírala v české nebo evropské krajině.
Jak sama Yi Jou říká: “Vzpomínky nelze analyzovat a lokálně vydělovat, všechny jsou dohromady pomíchány v mém mozku - životní dojmy, mé příběhy, místa která jsem prošla. Mé příběhy, pohledy a vzpomínky překračují státní hranice, aby se staly abstraktními obrazy. Ty nejsou vyprávěním o mém rodném Taiwanu ani o Evropě a nejsou krajinami z normálního světa tam venku, jsou to krajiny z mého hlubokého já. Toto je subjekt, kterým chci k lidem promlouvat.“
"Soubor obrazů Včerejší procházka vypráví o krajině v mé mysli. Snažím se využít rozdílných cest jak popsat krajiny, které jsem viděla a které zůstaly v mé mysli. Můj obraz je mým dojmem z místa, na kterém jsem byla, pohledem kterým jsem se dívala, příběhem který se mi stal. Dojmem mého uceleného já, který odráží můj život, myšlení a hluboký vhled dovnitř sebe sama." 
Yi Jou Chuang přijela z Taiwanu do Čech v únoru minulého roku. Pochopit diametrálně odlišnou kulturu a jazyk pro ni bylo zpočátku obtížné. Snažila se proto využít svých pocitů, aby věcem které se kolem ní děly lépe porozuměla. Do svého “životního souboru” shromažďovala během roku stále více dojmů a na konci svého ročního pobytu v České republice se rozhodla tolik rozdílný rok svého života umělecky zaznamenat. Ve svých malbách vytvořila kostky nebo kruhy, tvarově podobné truhle s pokladem, jakou měla v dětství. Balí tím své vzpomínky do jakýchsi balíčků. Ty však nejsou pouze dojmy, které nasbírala v české nebo evropské krajině. 
Jak sama Yi Jou říká: “Vzpomínky nelze analyzovat a lokálně vydělovat, všechny jsou dohromady pomíchány v mém mozku - životní dojmy, mé příběhy, místa která jsem prošla. Mé příběhy, pohledy a vzpomínky překračují státní hranice, aby se staly abstraktními obrazy. Ty nejsou vyprávěním o mém rodném Taiwanu ani o Evropě a nejsou krajinami z normálního světa tam venku, jsou to krajiny z mého hlubokého já. Toto je subjekt, kterým chci k lidem promlouvat.“ 
