|
 Ikony všedního dne
gender v umění
Ikony všedního dne byly prvním projektem z pásma genderově orientovaných výstav. Cílem bylo reflektovat sociální témata v umění a ústředním motivem vystavovaných děl zde byl „gender“, jakožto sociální konstrukce, do jejíchž škatulek nelze bezproblémově zařadit každý jev kolem nás se odehrávající a s genderem související.
Každý jedinec se se svou pohlavní (resp. genderovou) příslušností vyrovnává jiným způsobem. Umělci mají výsadní možnost reflektovat ve svém uměleckém projevu mimo jiné i vnitřní procesy plynoucí z vlastní genderové příslušnosti. Někteří umělci mají potřebu tyto „stresy“ ve svém umění filtrovat, jiní nikoliv. Existuje mnoho cest, jak téma uchopit a tento proces je plně závislý na individualitě každého umělce. Projekt Ikony všedního dne představí skupinu umělců, která ve svých dílech gender uchopuje tak, že se vyhýbá přímému zobrazování nahých těl a využívá spíše konceptuální postupy typické pro postmoderní svět. K uchopení genderových témat slouží systémy znaků a symbolů, parafrází a narážek, ironie a výsměchu; přičemž důležitým prostředkem je zde jazyk a jeho analýza. Toto umění kriticky nazírá mnoho genderových témat jako například tradiční zobrazování žen jako pasivních objektů touhy, stereotypní nazírání na ženy a muže ve společnosti, stereotypní nazírání ženské a mužské sexuality, diktát ženské krásy, atp. Výstavy se zúčastnilo 12 umělkyň a 1 umělec; představena byla umělecká díla různých forem – malba, fotokoláž, fotografie, instalace a video projekce.
Ladislav Zikmund o výstavě napsal:"Výběr děl byl značně široký, byť poněkud chybí pohled mužský a pohled jiných genderových skupin, menšin, proudů atd. Přesto je výstava rozmanitá,nabízí mnoho otázek i odpovědí a je ve svém oboru i žánru rozhodně neopomentutelným projektem, na který může být v budoucnu navázáno.
|
||||||||||
|
 |
  |
