S umělkyní Markétou Korečkovou o Papírových hlavách, undergroundu a "normalizaci" dnešní doby

Markéto, jsou ti básně českého undergroundu blízké? Proč jsi se rozhodla zúčastnit projektu Papírový hlavy?

Vždycky jsem ráda četla Bondyho a Magora, včetně jejich básní. Dnes, mám pocit, že je popová řvavost neprávem upozaďuje, a to byl také důvod, proč jsem se do projektu chtěla zapojit.

Patříš do generace lidí, kteří v totalitním systému prožili své dětství a rané mládí, umíš si představit jaké měla generace undergroundových básníků podmínky pro svou tvůrčí činnost?

Zachovat si vnitřní svobodu v tom marasmu bylo bezesporu hrdinství, i když situaci ve které opravdu žili, mohu posuzovat především podle textů, dokumentů, svědectví z té doby. Osobní konfrontaci se „systémem“ jsem zažila až v postkomunismu.

Dá se podle tebe v nějakém ohledu srovnat společenská atmosféra doby normalizace 70. a 80. let s dobou dnešní? V jakém směru?

Socialistický realismus se nám změnil v kapitalistický realismus, (Kapitalistický realismus, Mark Fisher), což asi nebyl ideál, pro který kdysi lidé zvonili klíči. Mám neblahý pocit, že normalizace zapustila v této zemi hluboké kořeny a nyní zažívá své obrození. Občanská angažovanost je mizivá, většina lidí je opět uzavřena ve svých vlastních mikrosvětech, politici se chovají opravdu nehorázně a jejich praktiky si leckdy nezadají s těmi bolševickými (demonstrace proti devastaci Karlova mostu před pražským magistrátem rušená tůrováním motorů nákladních aut najatých magistrátem na „úklid“, či placení demonstranti proti demonstraci) a média informují jak jejich chlebodárci platí (a nemluvě o tom, kolik výstav bylo v posledních letech zrušeno nebo narušeno zásahy nekompetentních mocipánů). Bohužel, nedokážu si představit, že by zde nyní vyšli občané do ulic protestovat třeba proti repatriaci Romů jako ve Francii, protože cítí že to ohrožuje podstatu demokracie.

Pro výtvarné zpracování sis vybrala báseň Egona Bondyho Bláznivá hrdlička, proč?

Báseň Bláznivá hrdlička od Egona Bondyho, jsem si vybrala, protože jsem v ní velmi intenzivně pocítila tu šedivou a nenápadně tíživou atmosféru doby, ve které jsem vyrostla.

Prozradíš nám koncepci tvého díla?

Ačkoliv se objekt vztahuje k básni Bláznivá hrdlička dala jsem mu název Zakletá princezna. V neustálé lehké depresi normalizačních let mého dětství byl únik do ještě depresivnějších pohádek v podstatě osvobozující. Postava krásné princezny ukryté v čase a hmotě, paralyzovaně čekající na svého vysvoboditele byla pro mě děsivá i fascinující. Zakletou princeznu jsem tedy použila jako personifikaci té doby. Krása transmutovaná do šedivé beztvaré hmoty, bytost, chycena ve své vlastní síti a dočasně znehybněná, čeká na svého zachránce, který ji zázrakem dá svobodu… ale co bude dál?

 

BLÁZNIVÁ HRDLIČKA

Bydlí na střeše pod námi
od té doby co někde ztratila tu druhou
chodí špinavá a neupravená
počíná si jako cáknutá
když houká klaní se kosovi
nikam pryč neodlétá do krásných parků
je nám líto že jsme ji v cizině odháněli od našich
brabců
když jsme nevěděli že je tak sama
Bláznivá hrdlička je taky pánbůh
stvořila svět s ním ještě předtím nebylo Ničeho
zůstala od toho popletená
Bude nám i po smrti houkat
že i my jsme takový ztracení

Egon Bondy