CONTAIN [ERA] - Transfer materializované informace v post-internetové éře

Instalace v kontejnerech představí tvorbu výtvarných umělců z osmi států Evropy

Informace a jejich šíření, site-specific versus non site-specific, překlenutí hranice mezi lokálním a globálním, hledání vlastních kořenů v post-internetové době - to jsou hlavní témata mezinárodního projektu s účastí osmi evropských států. Od 20. srpna 2015 se osm nákladních kontejnerů promění v mobilní galerie, které poskytnou prostor pro multimediální výstavu osmi mladým umělcům. Celý projekt vyvrcholí v říjnu společnou výstavou a sympóziem na pražském ostrově Štvanice.

Projektu se účastní osm výtvarných umělců - Adéla Součková (CZ), Dionýz Troskó (SK), János Brückner (HU), Karol Komorowski (PL), Angela Kaisers (DE), Lukas Troberg (AT), Till Könneker (CH) a Carlo Zanni (IT). Multimediální instalace v kontejnerech, tematicky zaměřené na ztvárnění národního kulturního dědictví a přenos informace v post-internetové době, budou po dobu dvou měsíců putovat v kruhu a vzájemně tak propojí sousední kultury.

 

 Projekt odstartují vernisáže v osmi evropských městech

Českým místem střídání expozic se stal Containall, příjemný prostor nedaleko pražské Kampy. Celý projekt bude zahájen 20. srpna v 19 hodin vernisáží Adély Součkové. Simultánně vernisáže proběhnou také v Bratislavě, Varšavě, Budapešti, Římě, Curychu, Berlíně a Vídni.

Vzhledem k rozdílnému místního, kulturnímu i diváckému prostředí v jednotlivých destinacích, poskytnou výstavy jedinečnou zkušenost danou vytržením z jejich původního  a zasazením do odlišného kontextu.

“Jedním ze záměrů projektu Contain[era] je zhmotnění způsobu šíření informací, tak charakteristického pro naši post-internetovou dobu. Dochází k nepřetržitému vyčleňování jednotlivých informací a jejich následné implementaci a distribuci v nových souvislostech,” doplňují myšlenku putovních výstav iniciátorky projektu Jana Kubátová a Alex Karpuchina.

 

Společná výstava kontejnerů zahájí Pražské Sympózium

Vernisáž společné výstavy osmi kontejnerů na pražském ostrově Štvanice uzavře putovní část projektu. Výstavu doplní devátý „evropský“ kontejner, společné mezinárodní dílo všech participujících umělců. Součástí Pražského Sympozia bude hudební a divadelní doprovodný program a dvoudenní odborná konference s účastí vystavujících umělců, galeristů a teoretiků z participujících států. Samotná výstava kontejnerů potrvá do 8. listopadu.

V závěrečné, zimní fázi projektu budou umělci opět vystavovat v partnerských zemích, tentokrát ale ve vzájemné spolupráci s kurátory zúčastněných galerií. Realizace klasických výstav, poučených průběhem předchozích ístí projektu Contain[era] ověří jeho původní hypotézy. Ty budou spolu s dalšími postřehy a obrazovými materiály zdokumentovány v obsáhlé publikaci.

Realizaci Pražského Sympozia můžete podpořit v crowdfundingové kampani, která dnes byla spuštěna na Hithit.cz. Více informací o projektu naleznete na www.containera.eu.

Zakoupením výtvarného díla od renomovaného umělce podpoříte projekt NAD ČAROU

TISKOVÁ ZPRÁVA


Vážená paní, vážený pane,

Rádi bychom Vám představili jedinečný projekt NAD ČAROU a touto cestou Vám nabídli možnost získat publikaci Umělec, vila a bazén, která mapuje současné výtvarné umění a vzdělávání na vysokých uměleckých školách. K tématu se formou autorských textů a rozhovorů vyjadřuje na padesát osobností české výtvarné scény (Aleš Najbrt, Robert Vano, Roman Týc, Michael Rittstein, Jiří David, Krištof Kintera, aj.). Kniha o dvou částech - unikátně spojených zipem - má bezmála 600 stran a originální grafické zpracování.

V rámci probíhající kampaně na portálu HitHit, která nám napomůže financovat vznik publikace, máte jedinečnou příležitost získat autorské dílo některých z autorů textů - renomovaných umělců Evžena Šimery, Patrika Hábla, nebo v současnosti komerčně velmi úspěšného autora EPOS 257 a dalších za velmi příznivý příspěvek.

Veškeré další informace o možnosti získat knihu čí výtvarné dílo naleznete na https://www.hithit.com/cs/project/455/umelec-vila-a-bazen-prvni-zazipovana-kniha-na-svete

Kampaň za šest dní končí.

 

S úctou,

Jana Kubátová, tel.: 776 764 285 & tým projektu NAD ČAROU | www.nadcarou.cz


NAD ČAROU aneb jedna dekáda na uměleckých školách v České republice

Výstavu prací nepřijatých zájemců o studium na vysokých uměleckých školách Pod čarou v roce 2014 nahradí souhrnný projekt NAD ČAROU. Organizátoři tak chtějí především nabídnout prostor k reflexi jedné dekády očima studentů, kteří poprvé byli "pod čarou" a nyní úspěšně působí na školách či první z nich absolvují. Projekt přinese společnou výstavu, doprovodné workshopy a tištěnou publikaci, která nabídne sondu do fungování českých vysokých uměleckých škol.

"Projekt Pod Čarou jsme se rozhodli posunout dál, dát mu další rozměr, protože minulý rok byl tím, kdy diplomovali a ze škol odešli vystavující vůbec prvního projektu POD ČAROU. Veškerou energii nyní soustředíme na projekt NAD ČAROU, tedy na výstavu těch účastníků šesti ročníků POD ČAROU, kteří se následně na vysoké umělecké školy dostali a prošli nebo stále procházejí jejich systémem. K výstavě vzniká publikace, která shrne celý koncept a vývoj projektu i vystavujících a jejich zkušenosti, její zásadní součástí budou názory vnějších pozorovatelů, ať už ze škol samotných, nebo z řad odborné veřejnosti. Tato publikace bude také zdrojem užitečných informací k zamyšlení pro ty, kteří se na školy teprve hlásí" uvádí k chystanému projektu zakladatelka POD ČAROU Bára Pivoňková.

Namísto tradiční lednové vernisáže a výstavy v Trafačce se tedy dočkáme výstavy NAD ČAROU, kterou organizátoři plánují zahájit v dubnu 2014 v Centru současného umění DOX. "Zatím evidujeme zhruba pětatřicet bývalých podčárníků, nyní úspěšných studentů či absolventů, kteří mají zájem se nového projektu zúčastnit. Nejde jen o to vytvořit společnou výstavu, ale především se retrospektivně podívat na vývoj mladého člověka, který si stál za svým - a tím, že to dokáže,"dodává k projektu NAD ČAROU produkční výstavy Alexandra Karpukhina.

„V tuto chvíli vyzýváme ke spolupráci různé subjekty, které se zabývají obdobným tématem, nebo je dané téma oslovilo a mohli by mít zájem pomoci nám s doprovodným programem, financováním a medializací projektu. Vzhledem k tomu, že na rozdíl od předchozího, do určité míry „punkového“ projektu a jeho produkce, se nyní jedná o profesionální projekt s rozsáhlým doprovodným programem, publikací a medializací, budeme potřebovat pomoc každého příznivce“, uzavírá fundraiserka projektu Jana Kubátová.

Pod lupou: Co je projekt NAD ČAROU?

NAD ČAROU je multižánrový výstavní projekt, který navazuje na projekt POD ČAROU, komentuje důvody jeho vzniku a myšlenkového poslání, shrnuje jej a završuje.

V roce 2006 se skupina mladých výtvarníků, kteří se bez úspěchu hlásili na pražskou VŠUP, rozhodla vytvořit otevřenou výstavní platformu pro seberealizaci, s cílem umožnit neúspěšným uchazečům [pod čarou] prezentovat veřejně svá díla těsně před následujícím přijímacím řízením a umožnit tak vyučujícím a studentům vysokých výtvarných škol i široké veřejnosti vnímat tvorbu této skupiny v prostředí mimo akademickou půdu. Kolektivní výstavy POD ČAROU se těšily velkému zájmu stran odborné i laické veřejnosti a v letech 2006 – 2011 se jich uskutečnilo šest ročníků.

V roce 2012 diplomovali původní iniciátoři, vystavující prvního ročníku POD ČAROU. Tito absolventi prošli celým studiem a završili jej dosažením uměleckého akademického titulu. Během studia měli příležitost přijít do blízkého kontaktu se systémem školství v oblasti umění, stali se součástí jeho politiky, a zároveň získali zkušenost s přechodem ze školního do profesionálního prostředí. Právě z nich a z účastníků následných ročníků (současných studentů vysokých uměleckých škol) budou vybráni vystavující projektu NAD ČAROU, který se uskuteční příští rok v Centru současného umění DOX. Projekt se od původní koncepce symbolicky odklání, nejedná se již o volnou tvůrčí platformu, ale profesionální výstavní prezentaci v zavedené galerijní instituci. Nad Čarou se od svých alternativních předchůdců dále odlišuje kurátorským výběrem vystavujících, formálním přístupem k expozici, rozsáhlým doprovodným programem a v neposlední řadě vznikem odborné publikace.

PUBLIKACE PROJEKTU NAD ČAROU / PROCES A ROLE UMĚLECKÉHO VZDĚLÁVÁNÍ V SOUČASNÉM VÝTVARNÉM UMĚNÍ

Publikace je úvodem do problematiky provozu vysokého školství, jeho vztahu a komunikace s profesionálním prostředím, veřejností a kulturní politikou.; vedle řady jiných teoretických okruhů otevře také téma odrazu působení školy na osobnost a tvorbu autora. Publikace poskytne otevřený prostor pro názorové střety různých, v problematice zainteresovaných osob. Formou esejí, rozhovorů, komentářů nebo odborných textů se k tématu vyjádří vybraní profesoři, kurátoři, filosofové, zavedení umělci i osoby působící mimo akademickou půdu.

Cílem publikace je kromě shrnutí šesti ročníků POD ČAROU a katalogu k výstavě NAD ČAROU reflexe systému uměleckého vzdělávání jako takového a postavení jednoho z odrazových můstků pro rozvoj věcné diskuse o podobě vzdělávání a práce s talenty obecně (nejen) v České republice.

Autory textů budou například Jaroslav Róna, Michael Rittstein, Jiří Kovanda, Lenka Lindaurová, Aleš Najbrt, Roman Týc, Anna Marie Nedoma, Milan Houser, Michael Gabriel, Petr Dub, Veronika Bromová a Vladimír Strejček.

Více o plánovaném projektu NAD ČAROU naleznete na webu www.projektnadcarou.cz.


Papírový hlavy / druhý tématický večer

Dva týdny po vernisáži výstavy Papírový hlavy v Trafačce se ve středu 29. září 2010 koná další kulturní večer, tentokrát ale v místě druhé části výstavy, v Cafe galerii Decada na Palmovce. Těšit se můžete na promítání dokumentu Jany Chytilové The Plastic People of the Universe, besedu se členy legendární kapely a čtení básní Egona Bondyho.

Druhý tématický večer výstavy Papírový hlavy zahájí od 19 hodin Josef Rauvolf, autor koncepce projektu. Po krátkém úvodním slovu bude v galerii Decada promítán umělecký dokument o legendě českého undergroundu The Plastic People of the Universe - příběh kapely, která proti své vůli tvořila dějiny.

FILM /
příběh kapely, která byla předmětem soustředěného zájmu StB (ten některé z muzikantů přivedl až do vězení) nevyprávějí v dokumentu jen samotní členové PPU. Slovo zde dostávají i jejich věrní fanoušci, včetně exprezidenta Václava Havla, na jehož chalupě Plastici nahrávali některá svá alba, nebo rockové legendy Lou Reeda. Ve filmu jsou použity i zcela unikátní záběry z konspirativních koncertů před rokem 1989.

Od půl deváté bude následovat krátká debata s dvěma členy PPU Jirkou Kabešem a Joe Karafiátem. Od 21 hodin bude Martin Machovec předčítat ukázky z básnického díla Egona Bondyho.

VÝSTAVA /
je rozdělena do dvou expozic. V galerii Trafo jsou do 3. října k vidění multimediální díla, objekty a instalace. Druhá část výstavy v Cafe galerii Decada nabízí převážně malby - Magdalena Peševa, Jan Vlček, Jakub Janovský, Tomáš Kofroň, Markéta Hlinovská, Marko Pajič - ale naleznete zde také fotografický cyklus Adély Doušové a objekt - kytaru Podivuhodného mandarina - umělce Michala Cimaly. Výstava v galerii Decada je veřejně přístupná do 10. října.

Papírový hlavy / druhý tematický večer
ve středu 29. září od 19 hodin
Cafe galerie Decada (Vacínova 10, Praha 8)
výstava 16. 9. – 10. 10. 2010

Plastic People of the Universe zahrají na vernisáži výstavy

Vernisáží ve čvrtek 16. září v Trafačka Aréně odstartuje výstavní projekt Papírový hlavy. Těšit se můžete na tříhodinové vystoupení patrona projektu skupiny Plastic People of the Universe, které ve 23 hodin vystřídá magická fireshow souboru Amanitas. Vernisáž od 19 hodin uvede Sdružení konce a zvonce divadelní performancí Pokládání věnců pod zemi, večer volně zakončí DJský set POXXOXO DJs.

Vernisáž Papírových hlav zahájí a celým večerem provede publicista a autor koncepce Josef Rauvolf. Od půl osmé čeká diváky první položka doprovodného programu, venkovní divadelní performance „Pokládání věnců pod zemi“ s tajemným dovětkem „křišťál undergroundových soch se prýští, krojovaný hold k neuskutečněnému výročí.„

Od 20 hodin zahraje legenda českého undergroundu skupina PLASTIC PEOPLE OF THE UNIVERSE, která působí v českém podzemí už neuvěřitelných čtyřicet dva let. Přesto je o avantgardní, výrazný, a někdy až křehký projev Plastiků u posluchačů stále velký zájem. Ten ještě vzrostl po vydání nové desky Maska za maskou, která je v hudebních kruzích velmi oceňovaná pro svůj vysoce profesionální zvuk a jedinečnou atmosféru. Vystoupení Plastiků jsou vždy jiná, neboť neustále pozorně sledují reakce publika a snaží se mu přizpůsobit i výběrem skladeb. „Někdy vycítíme, že se lidi chtějí hlavně bavit, tak je nezatěžujeme sofistikovanějšími věcmi, které je třeba sledovat, jindy je to přesně naopak,“ říká člen kapely Brabenec.

Po tříhodinovém koncertu v hale se opět diváci podívají ven. Na dvoře Trafačky začne od 23 hodin fireshow uskupení Amanitas. 10 profesionálních herců, žonglérů, výtvarníků a hudebníků si na hodinu přivlastní různé kouty, střechy a vyvýšená místa v celém objektu, aby divákům představiili magickou a zároveň syrovou fireshow plnou bubnů, akrobacie a především ohně ve všemožných verzích, to vše spojené s velmi výraznou výtvarnou složkou, ústící v dramatické-divadelní ztvárnění příběhu.

Vernisážový večer završí o půlnoci DJský set dívčího tria POXXOXO DJs s našláplou kombinací post-punku, disca, new wavu, androše a našich srdcovek.

VERNISÁŽ VÝSTAVY JE ZDARMA. 

VERNISÁŽ: čtvrtek 16. září od 19 hodin, Trafačka Aréna (Kurta Konráda 1, Praha 9)

VÝSTAVA je rozdělena do dvou expozic: 
Galerie Trafo (Kurta Konráda 1, Praha 9) 16. 9. – 3. 10. 2010
Cafe galerie Decada (Vacínova 10, Praha 8) 16. 9. – 10. 10. 2010

S umělkyní Markétou Korečkovou o Papírových hlavách, undergroundu a "normalizaci" dnešní doby

Markéto, jsou ti básně českého undergroundu blízké? Proč jsi se rozhodla zúčastnit projektu Papírový hlavy?

Vždycky jsem ráda četla Bondyho a Magora, včetně jejich básní. Dnes, mám pocit, že je popová řvavost neprávem upozaďuje, a to byl také důvod, proč jsem se do projektu chtěla zapojit.

Patříš do generace lidí, kteří v totalitním systému prožili své dětství a rané mládí, umíš si představit jaké měla generace undergroundových básníků podmínky pro svou tvůrčí činnost?

Zachovat si vnitřní svobodu v tom marasmu bylo bezesporu hrdinství, i když situaci ve které opravdu žili, mohu posuzovat především podle textů, dokumentů, svědectví z té doby. Osobní konfrontaci se „systémem“ jsem zažila až v postkomunismu.

Dá se podle tebe v nějakém ohledu srovnat společenská atmosféra doby normalizace 70. a 80. let s dobou dnešní? V jakém směru?

Socialistický realismus se nám změnil v kapitalistický realismus, (Kapitalistický realismus, Mark Fisher), což asi nebyl ideál, pro který kdysi lidé zvonili klíči. Mám neblahý pocit, že normalizace zapustila v této zemi hluboké kořeny a nyní zažívá své obrození. Občanská angažovanost je mizivá, většina lidí je opět uzavřena ve svých vlastních mikrosvětech, politici se chovají opravdu nehorázně a jejich praktiky si leckdy nezadají s těmi bolševickými (demonstrace proti devastaci Karlova mostu před pražským magistrátem rušená tůrováním motorů nákladních aut najatých magistrátem na „úklid“, či placení demonstranti proti demonstraci) a média informují jak jejich chlebodárci platí (a nemluvě o tom, kolik výstav bylo v posledních letech zrušeno nebo narušeno zásahy nekompetentních mocipánů). Bohužel, nedokážu si představit, že by zde nyní vyšli občané do ulic protestovat třeba proti repatriaci Romů jako ve Francii, protože cítí že to ohrožuje podstatu demokracie.

Pro výtvarné zpracování sis vybrala báseň Egona Bondyho Bláznivá hrdlička, proč?

Báseň Bláznivá hrdlička od Egona Bondyho, jsem si vybrala, protože jsem v ní velmi intenzivně pocítila tu šedivou a nenápadně tíživou atmosféru doby, ve které jsem vyrostla.

Prozradíš nám koncepci tvého díla?

Ačkoliv se objekt vztahuje k básni Bláznivá hrdlička dala jsem mu název Zakletá princezna. V neustálé lehké depresi normalizačních let mého dětství byl únik do ještě depresivnějších pohádek v podstatě osvobozující. Postava krásné princezny ukryté v čase a hmotě, paralyzovaně čekající na svého vysvoboditele byla pro mě děsivá i fascinující. Zakletou princeznu jsem tedy použila jako personifikaci té doby. Krása transmutovaná do šedivé beztvaré hmoty, bytost, chycena ve své vlastní síti a dočasně znehybněná, čeká na svého zachránce, který ji zázrakem dá svobodu… ale co bude dál?

 

BLÁZNIVÁ HRDLIČKA

Bydlí na střeše pod námi
od té doby co někde ztratila tu druhou
chodí špinavá a neupravená
počíná si jako cáknutá
když houká klaní se kosovi
nikam pryč neodlétá do krásných parků
je nám líto že jsme ji v cizině odháněli od našich
brabců
když jsme nevěděli že je tak sama
Bláznivá hrdlička je taky pánbůh
stvořila svět s ním ještě předtím nebylo Ničeho
zůstala od toho popletená
Bude nám i po smrti houkat
že i my jsme takový ztracení

Egon Bondy

Krátký rozhovor s Jakubem Janovským o jeho účasti na projektu.

Umělec Jakub Janovský odpovídal na otázky o svém vztahu k českému undergroundu, společenské atmosféře doby totality a Egonu Bondym, jehož báseň si vybral pro výtvarné zpracování.


Jakube, jsou ti básně českého undergroundu blízké? Proč jsi se rozhodl zúčastnit projektu Papírový hlavy?

Ano. Asi proto, že díky českému undergroundu se vyvíjela česká kultura a nepřestala ani v nepříznivém čase. Spoustu tehdejších umělců tvoří dodnes, případně na jejich odkaz navazují další.

Jsi ročník 1984, patříš do generace lidí, kteří v totalitním systému prožili pouze kousek svého dětství, umíš si představit jaké měla generace undergroundových básníků podmínky pro svou tvůrčí činnost?

Určitě velmi těžkou. Stejně tak jako jiní, režimu nepohodlní umělci. Na druhou stranu někdy platí že pokud je proti čemu se vymezovat, tvorba může být opravdovější – dávat „větší smysl“. Třeba i proto, že je pro některé nutnost k samotnému přežití.

Dá se podle tebe v nějakém ohledu srovnat společenská atmosféra doby normalizace 70. a 80. let s dobou dnešní? V jakém směru?

Srovnat asi ne. Snad je u konkrétních lidí jsou osudy podobné bez ohledu na dobu a režim.

Pro výtvarné zpracování sis vybral báseň Egona Bondyho, proč?

Hned jak sem se dozvěděl o této akci mi hlavou problesknul právě Bondy. Mám rád jeho texty. Básně i prózu. Nechtěl jsem však ilustrovat konkrétní situaci v básni ani vybrat takovou, jež by odrážela faktickou skutečnost, spíše zpracovat takovou, jež bude nadčasová. Platná kdykoli.

Prozradíš nám koncepci tvého díla?

Je to velmi osobní. Nejsem člověk co o svých pracech moc vypráví. Reaguji jen na vlastní pocit z Bondyho básně. Možné interpretace jsou na divákovi.

 

BEZ NÁZVU

Vždycky jsem věděl že v tomto světě existuje krása
nepoznal sem ji
ale vím že tu je
Je prý krása ženy krása lásky a milování
stejně jako krása přírody
Neviděl sem je
a věřím že jsou
Je krása umění
Pociťoval jsem ji na kolenou
Je krása práce krása poznání
a asi i krása radosti
minuly mne
ale věřím že někdo
kdo není nešťasten jako já
je zná
Je krása snu
Tu znám
a miluji ji!
Je krása opojení a opilství
a té mi bylo jediné dopřáno tak jak se má
Přece proboha musí být něco zač stojí žít
a kdyby nebyla krása tak co by to bylo?
Nejsme snad výrobek démona
nejsme zrůda nějaké čarodějnice
loutka vynalezená sadistou
a i jestliže ano
– tak se to nepovedlo:
objevila se krása jako nečekaný omyl
a roztrhla peklo na kusy

Egon Bondy
1986 – 1988
Básně další

Papírový hlavy. Proč právě tento název?

Název výstavy přímo odkazuje ke kořenům tvorby skupiny Plastic People of the Universe, jež byla vždy úzce svázána s tím nejlepším, co přinášela naše soudobá poesie – Plastici totiž důsledně zhudebňovali básně domácích autorů, jako byli třeba Ivan Wernisch, Jiří Kolář, Egon Bondy, Fanda Pánek, Milan Nápravník a další.

Ať již se jednalo o autory přímo zakazované a pronásledované, jako třeba Bondy, či sice nezakázané, ale také nepovolené, jako byli Kolář či Wernisch, vždy měli něco společného: pohled na okolní svět „reálného socialismu“, který jim často připadal jako jedno velké panoptikum, v němž různí paňácové hrají své podivné hry. Přitom lepší vyjádření tohoto pocitu než najdeme v názvu Wernischovy básně Papírový hlavy bychom asi těžko hledali. Volba pojmenování celé výstavy byla tedy jednoduchá: Papírový hlavy.

Josef Rauvolf, autor koncepce projektu

 

Text: Ivan Wernisch 
Hudba: Milan Hlavsa 

Podívá se na hodinky 
její pohled zvlažní. 

Pověsí kabelku na kliku 
rozhrne kabát, 
vyhrne sukni, 
roztáhne nohy. 

Opřena o dveře 
dívá se 
přes mužovo rameno 
na telefonní budku. 

Z níž vychází zástup 
tichých dětí 
v bílých komžích 
a s papírovými hlavami 

zvířat... 
...zvířat... 
...zvířat.